Láska. Být spolu. Sdílet se. Dát se. A jako drahocenný poklad přijmout.
Ten poklad má každý. Srdce. Ten tajemný zdroj uprostřed našeho bytí. Srdce toužící se sdílet. Být jedno s druhým srdcem, patřit. Vystavit se, riskovat, odevzdat se nechráněné, v naprosté důvěře i nezničitelné naději. Vrcholem lásky je spojení bytí. Bytí těch dvou je jedno bytí. Překvapivě, teprve toto spojení umožňuje bezpodmínečně milovat. Bez postranních úmyslů. Milovat všechno a všechny. Srdce je naplněno, nic dalšího už nežádá. Je svobodné. Tady začíná duchovní láska, láska světců. Být jedno se vším. A nic nežádat. Být jedno s Ním.
Když se Ježíš v Janově evangeliu loučí, krátce před smrtí, říká učedníkům, a prosí a modlí se za ně k Otci: „Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.“ /Jan 17, 20-23/
Bytí je jenom jedno. Kdo se k němu probojuje, jedno kudy, skrz druhého nebo skrz Krista, má podíl na spáse. Procitne svobodný.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.