doteky

Motto: „Nakonec bude všechno v pořádku. Jestli to v pořádku není, pak ještě není konec.“ — Báječný hotel Marigold

Vyznání

23. 11. 2019 18:41

Rubrika: Z diskusí | Štítky: víra

Jsem křesťan, katolík. Víru prožívám jako překvapivé vědomí, že na život nejsem sám. Že je tu někdo blízký, na mé straně. Ve všech situacích, jakkoli těžkých. Můj Bůh zná řešení, další krok, cestu dál. Můj Bůh sám prošel těžkým lidským životem, snad i proto, abych mu nevyčítal, že mě sem uvrhl a sám se jen dívá z bezpečí svého království. Můj Bůh není jen můj Bůh, je Bůh i všech ostatních, i těch, kteří jej nepoznali. I pro ně má další krok, cestu dál. Můj Bůh není vázán naším pozemským časem. Jeho řešení může využít i tuto perspektivu a nastat až za horizontem naší smrti. Všechno toto vědomí přináší pokoj a naději, tváří v tvář mým úzkostem a obavám o sebe, své blízké, i všechny nešťastníky tohoto světa.

Můj Bůh nabízí řešení mých provinění. Nejsem anděl a ubližuju druhým. Můj Bůh umí mou vinu zahladit, smýt.

Můj Bůh, Ježíš, je jeden, jeden se mnou. Sám se takto vyznává, třeba ve svém popisu posledního soudu, jako jeden s každým člověkem. Tato absolutní blízkost, prožitá jako vzájemná láska mezi mnou a jím, dává jedinečný smysl celé cestě životem, se všemi jeho aspekty, krásnými i těžkými.

Všechno toto, a hlavně to poslední, nese hlavní křesťanskou hodnotu, radost.